Průmysl

 Japonsko má málo nerostných surovin a podíl těžby na národním důchodu je mizivý. Z paliv je nejdůležitější těžba uhlí na Hokkaidu a Kjúšú, která však i přes státní dotace, v důsledku špatných geologických podmínek a vysokých nákladů, nestačí mezinárodní konkurenci. Domácí spotřebu nekryje ani z 10 %. Produkce ropy a zemního plynu z ložisek na severu Honšú je zanedbatelná. Významnější je pouze těžba stavebních surovin, rud zinku, olova a mědi. Těží se i menší množství zlata, stříbra a wolframu. Většina paliv a surovin včetně železné a měděné rudy, koksovatelného uhlí a bauxitu se proto musí dovážet.

Japonsko postupně měnilo svoji průmyslovou strategii. Od laciného sériově vyráběného zboží přešlo k vysoce kvalitní produkci založené na progresivních technologiích a získalo tak značný podíl na světových trzích. Rozhodující je výroba spotřební elektroniky, zejména počítačů, kopírovací, telekomunikační a audiovizuální techniky, včetně fotoaparátů. V produkci osobních automobilů a lodí zaujímá země první místo na světě. Pro rozvoj strojírenských oborů vybudovalo Japonsko mohutnou metalurgickou základnu, i když veškeré suroviny musí dovézt zejména z Austrálie. V současné době je největším výrobcem oceli na světě. Velmi rozsáhlá je výroba chemikálií, syntetických vláken a pryskyřic, potravin, cementu a papíru. Pro Japonsko je charakteristická velmi nízká míra nezaměstnanosti, která vedle zmíněné tradice rodinných podniků je dána také skutečností, že ani velké firmy v období ekonomické recese své zaměstnance vesměs nepropouštějí.